Landéský pony

10. srpna 2009 v 20:23 |  Plemena koní
Landéský pony
Zdroje informací:
  • Velká kniha o koních - Elwyn Hartley Edwards
  • Obrazová encyklopedie koní - Elwyn Hartley Edwards
  • Koně - Helena Kholová, Jan Hošek

Úvodem...

Ve Francii žijí tři původní plemena ponyů, a to ariežský neboli mérenský, landéský pony a pottok. Jak pottok, tak landais jsou starobylá plemena, odvozená od primitivních koní.

Původ a historie:

Landéský pony obývá jednu z největších souvislých zalesněných ploch v západní Evropě, oblast Land na jihozápadě Francie na pobřeží Atlantiku mezi Pyrenejemi a Girondou.
Landais se choval polodivoce a je považován za potomka tarpana. Už v 8. století n.l. však byl ovlivněn berbery, kteří se do těchto končin dostali díky Maurům.
Arabská krev se do chovu dostala ve větší míře teprve koncem 19. století a znovu ještě v roce 1913, kdy žilo v oblasti Land asi 2000 ponyů. Po druhé světové válce bylo plemeno na vymření, neboť se zachovalo pouze 150 jedinců. V tak malém počtu ponyů představuje příbuzenská plemenitba závažný problém. Chovatelé proto řešili situaci využitím hřebců velšké sekce B a novým přílivem arabské krve.
Zakládání pony klubů ve Francii začátkem 70. let minulého století podnítilo chov landéského ponyho pro děti. Plemeno představuje důležitý základní materiál pro francouzského jezdeckého ponyho, kterému je prorokováno, že jednou bude konkurovat svému britskému kolegovi.

Popis a charakteristika:

Landéský pony je statný a úhledný poník vysoký 119 - 135 cm. Hlava je hezká, výrazná, malá a jemně modelovaná. Je na ní vidět silný vliv araba. Krátké, špičaté uši mají velšký ráz a jsou často postaveny široce od sebe. Profil je rovný a celkový vzhled hlavy je přitažlivý. Spojení hlavy s krkem je plynulé a žuchvy nejsou hrubé. Oči jsou výrazné a nozdry pohyblivé. Krk je poměrně dlouhý a pony má vyhovující horní linii hřbetu - od kohoutku přes krk až po temeno. Plece jsou ve srovnání s exteriérem původních typů lépe posazené a kohoutek je také mnohem výraznější. Hřbet je většinou rovný, což v kombinaci s relativně plochým kohoutkem způsobuje problémy při sedlání. Vcelku z hlediska exteriéru lze říci, že pony má vyvinutější přední část těla. Zadní část těla je směrem ke kříži velmi sešikmená a má i nedostatečnou délku - záď je poněkud slabší. Tento nedostatek se v současnosti napravuje nepříbuzenskou plemenitbou. Ohon je při pohybu nesen vysoko. Štíhlé, suché nohy mají obvod obvod mezi 16,5 - 18 cm. Zadní nohy jsou dobře osvalené. Pěkně tvarovaná kopyta jsou tvrdá, ocas i hříva bohaté a dlouhé. Na spěnkách bývá jemný, krátký rous. Původní zbarvení bylo patrně plavé nebo šedé (dědictví po tarpanovi), dnes se objevují hlavně tmaví hnědáci, vraníci, ryzáci, mohou být však i bílí - to je vzácná připomínka arabského vlivu.

Povaha:

Landéský pony je otužilý, skromný, učenlivý, obratný a vzdor poněkud slabší pleci má velmi dobrý pohyb.

Využití:

Původně se choval pololivoce a využíval se jen příležitostně, později sloužil k jízdě, k nošení břemen a vzácně i k lehkému tahu. Po druhé světové válce se osvědčil jako jezdecký kůň pro děti díky své ovladatelnosti a inteligenci. Podílel se na vzniku fracouzského jezdeckého ponyho.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.