Star

28. června 2009 v 18:05 |  Povídky o koních
Krásná arabská klisna Star patřila jedné mé kamarádce Nele. Měla ji ustájenou v dostihové stáji, kde byla jedním ze dvou jediních arabských plnokrevníků. Jinak tam bylo 14 anglických plnokrevníků: Lucky, Vandor, King, Samarita, Ganja, Darkell, Lordano, Fruit, Amigo, Cherry, Mercredi, Flower, Nancy, Lokotaine. Já jsem Star milovala. Vlastně jsem všechny koně milovala, ale Star nikdo nikdy nepředčil. Byla prostě vyjímečná. Byla vyjímečná hlavně vzhledem, na dostizích se moc neprojevovala, takže byly problémy přemluvit majitele stáje, aby tam mohla být ustájená. Já se tady starám o Vandora. Ve středu Nela má dlouho školu a tak jsme se dohodly, že Star budu ve středu obstarávat já. Každou středu si hraju, že je Star můj kůň. Já svého koně mít asi nikdy nebudu. V úterý, po obstarání Vandora jsem se šla podívat do druhé poloviny stáje, kde byly klisny. Ale když jsme tam přišla, v Starčině boxu stála Nancy. Vyběhla jsem ze stáje oddechla si.Proč se pořád bojím, že Star odvezou pryč?! Kdyby jí někam měli odvézt, určitě by mi o tom Nela brzo řekla. Jsem prostě pako! A to mi taky hned Nela potvrdila. Doběhla jsem jí a koukala jsem se jak si to Star chodí v kolotoči. Nela hned drmolila:
"Ahoj Nikolo! Víš, že Star je prej dobrej koník na všestrannost? Já jsem si hned myslela, že to není jen tak, aby taková klisna s papírama byla jenom na výstavy!"
"Jak to víš?" zeptala jsem se
Nela s ksichtem brouka ukázala směrem k jízdárně:
"Ty pako!!!! To mi řek ten novej trenér! Prej bych už měla hledat závodníka!:-)" setřela mě.
Já jsem doufala, že tím závodníkem budu já, ale neodvážila jsem se jí na to zeptat. V tom se najednou kolotoč zastavil. Když jsem ho oběhla abych se podívala jestli v tom nemá prsty Star, začala jsem se smát. Opravdu v tom prsty měla. Teda spíš kopyta. Star si usmyslela, že už je vychozená dost, tak ten kolotoč jednoduše zastavila tím, že se zapřela kopytama o přední dvířka a bylo to!
Druhý den jsem ve škole skoro nedýchala, jak jsem se těšila až se projedu na Stárince. Když jsem ale přišla do stáje, zahlídla jsem jak v boxu Star někdo stojí a čistí ji. Rychle jsem tam běžela v domnění že ji čistí Nela, ale stála tam nějaká holka, kterou jsem tady nikdy neviděla.
Hele, nespletla sis náhodou svého koně s tím mím? zeptala jsem se ostře, ale dívka jen zvedla obočí a odpálkovala mě:
"Ten je tvůj? Nepatří náhodou Nele Sýkorové?"
"No jakoby jo, ale vlastně ne, teda jo..................." pletla jsem páté přes deváté.
Takže vlastně TY tu nemáš co dělat! A mimochodem, jmenuju se Sandra, tak mi neříkej ty , to nesnášim, jasný?
"Jasný. Já jsem Nikola Poučná" řekla jsem zmateně.
"Haha! To je vtipný příjmení! Poučná!!! O čem mě TY chceš poučovat?!" smála se, ale potom se zamyslela: "Jo hele, nejsi ta holka které jsem měla říct, že od teďka máš ve středu volno? Tak suprová klisna se nebude kazit nějakou káčou, která si o sobě myslí bůhvíco! Takže nashle madame Poučná!"
Náhle se mi zatmělo před očima a klopýtala jsem domů co mi nohy stačily. Doma jsem si sedla na postel a brečela. Nejspíš jsem usnula, protože mě probudilo chrastání klíče v zámku. Než jsem se stačila zvednout, máma se ke mně rozběhla a hladila po vlasech:
"To bude dobrý. Vždyť oni ji zase vyléčí. Neboj se, Niki!" chlácholila mě máma, ale já v tu chvíli ztuhla:
"Koho vyléčí?" zeptala jsem se skoro hystericky a mé obavy se potvrdily:
"No přece Star, jak jí ta holka zlomila nohu na tý překážce!" řekla.............ale když jsem se najednou rozbrečela ještě víc, pochopila, že jsem o tom vůbec nevěděla.
Druhý den ve škole jsem potkala Nelu na chodbě a ta se mi vrhla kolem krku:
"Nikolo, je to v poho!! Jen lehká zlomenina, zachvilku bude běhat jako předtím! Doufám že brzo bude v provozu, protože kůň se zlomeninou je mi na nic!"
V tu chvíli jsem si uvědomila , že jí vlastně vůbec na Star nezáleží. Chce jen stroj na kterým může rajtovat.
"Hm, tak čau!" řekla jsem.
V tom samém shonu a navštěvování Star v nemocnici(koňské), jsem zapomněla na moje narozeniny. Ve středu ráno mě mamka vzbudila, že mi chce dát dárek k narozkám. Já jsem jí řekla, že bych radši ještě spala, ale mamka trvala na svém. Když jsem vyšla před dům, čekala mě nejkrásnější chvíle mého života. Ve staré kůlně stála Star!!!!!!!!!!!!! Vrhla jsem se jí kolem krku a cítila jsem, že je ráda, že jsem tu s ní. Potom jsem se vrhla na mamku a ta se jen smála. Teď je Star už v pořádku a do parkuru ji nenutím. Mám ji ráda i přes její handicap(nesmí se na ní tryskat a cválat jen několik kroků)a nikdy ji nikomu neprodám!!!!!!!!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.