Srdíčko1

28. června 2009 v 18:35 |  Povídky o koních
Jakmile školní autobus zmizel za zatáčkou, Amy Flemingová si přehodila batoh přes rameno a vydala se po dlouhé příjezdové cestě, která vedla k farmě Srdíčko. Po obou stranách prašné cesty se rozkládaly travnaté výběhy a na nich postávali koně a poníci. Líně se pásli v poledním slunci a občas mávli ocasem, aby od sebe odehnali roje much, které je obtěžovaly. Amy se usmála. Konečně je zase doma.
Pospíchala po hrbolaté příjezdové cestě ke staré, omšelé řadě venkovních boxů postavených z cihel. Náhle se otevřely čerstvě obílené dveře jednoho z boxů a ven sedmnáctiletý chlapec Tom, který tu pomáhal u koní. Vedl za sebou kaštanově zbarveného hřebce Coppera.
Amy na něho zamávala, ale Tom zaujatě pozoroval koně a nevšiml si jí. Kráčel s ním okolo výběhů směrem ke kruhové venkovní jízdárně na druhé straně dvora. Amy si zastínila dlaní oči, aby lépe viděla, a dívala se za ním. I na tu dálku rozpoznala štíhlou postavu své matky, jak čeká u železné brány, kterou se vstupovalo do jízdárny. Její světlé vlasy ve slunečním světle zářily. Amy proběhla okolo domu a pospíchala po písčité cestě za Tomem. Vydržela pozorovat matku při práci celé hodiny - a teď se zdálo, že máma bude trénovat Coppera!
Tom koni v blízkosti brány přikázal, aby se zastavil. Hřebec lhostejně pohodil hlavou, aby odehnal mouchy, které se mu usadily na čele. Tom prudce máchl rukou, aby mu v tom pomohl. V té chvíli Copper polekaně zaržál a začal ustupovat dozadu.
"Coppere!" Amy zalapalo po dechu, když se kůň postavil na zadní a jeho přední kopyta se mihla vzduchem.
"Přestaň!" zakřičel Tom a na tvářích mu rozčilením vyskočily rudé skvrny.
Copperova přední kopyta se znovu dotkla země. Hřebec při tom vyděšeně ržál a koulel očima. Tomovi se podařilo chytit provaz, který měl poplašený kůň připoutaný k ohlávce. Ten nenadálý pohyb ale zvíře znovu vyděsil a hřebec se opět postavil na zadní, jeho nebezpečná kopyta proletěla vzuchem jen několik centimetrů od Tomova obličeje.
"Coppere!" Hlas Marion Felmingové ostře projel vzduchem. Ve vteřině stála vedle Toma a vzala si od něho provaz. "Uklidni se, chlapče! Klid!" promluvila ke koni.
Všechna Copperova kopyta se na okamžik ocitla na zemi, pak se kůň znovu postavil na zadní. Marion lehce svírala konec provazu v prstech a nechala hřebce, ať si dělá, co chce. Amy svou matku napjatě sledovala. Konejšivě promlouvala k vystrašenému koni a snažila se ho uklidnit.
Copper zaržál a vrátil se kopyty zpět na zem. Potom se znovu vzepjal, ale ne příliš vysoko - bylo znát, že už je o něco klidnější. Marion k němu dál tiše hovořila. Copperova kopyta dopadla s hlasitou ranou na zem. Tentokrát zůstal hřebec stát bez hnutí, všechna jeho kopyta se dotýkala travnaté půdy před jízdárnou, jen boky se mu mírně chvěly. Marion se několik dlouhých vteřin nehýbala, dívala se mu klidně do očí a konejšivě k němu promlouvala. Když s kůň uklidnil, mírně pozvedla ruku a začala se k němu pomalu přibližovat, nedívala se přitom na něj. Amy napětím ani nedýchala. Marion ho popadla za ohlávku, Copper zaržál a sklonil hlavu.
Amy si vydechla úlevou.
Tom byl ve tváři bledý jako stěna. "Moc se omlouvám. Jsem hroznej pitomec!" prohlásil a prohrábl si rukou své tmavé vlasy.
Marion se po něm ohlédla. "Nic se nestalo, Tome," řekla. "Každý může udělat chybu. Zapomněl jsi, jak moc Copperovi vadí, když mu někdo u hlavy máchá rukou." Poplácala koně po hřbetě. "Myslel jsi to dobře," dodala.
Amy věděla velice dobře, o čem matka mluví. Copper přišel k nim na farmu před čtyřmi týdny jako zubožený závodní kůň a vědělo se, že mu jeho majitelé práskli za trest u hlavy bičem, když se mu nevyvedl skok. Pod Maroininou péčí Copper pomalu zase získával důvěru v lidi. Matka si Amy všimla teprve teď. "Ahoj, miláčku!" zavolala. Na tváři se jí objevil široký úsměv a její modré oči se rozzářily radostí. "Jak bylo ve škole?"
"Všechno v pohodě." Odpověděla Amy. Neměla teď na školu ani pomyšlení. "Je Copper v pořádku? Nestalo se mu nic?" zeptala se starostlivě a rozběhla se k němu.
"Určitě je v pořádku. Neboj se o něj," usmála se Marion a vedla ho do jízdárny. "Budu ho teď cvičit. Chceš se dívat?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.