Samantha

28. června 2009 v 18:31 |  Povídky o koních
Zdá se to jednoduchý a krásný sen, pořídit si svého koníka, vychovat ho od hříbátka, získávat důvěru jeden od druhého, prostě si užívat toho svého koňského kamaráda… Ale jaký osud s ním nás vůbec čeká? Nad tím nikdo nepřemýšlí. Když je problém, vždy je tu někdo, kdo nám poradí, ale co když nastane problém zdravotní? Ano, od toho jsou odborníci, kteří si říkají veterináři, ale ne všichni konají práci tak, jak by měli! Tak například co v severních Čechách? Zrovna tam vyrůstala krásná Samantha. Sněžně bílá kobylka, kterou si její panička koupila jako tříletou. Byl to její první kůň a zkušenost tak nádherné zvíře vlastnit. Roky péče a výchovy plynuly a Samantha se stala úspěšným westernovým koněm rodeových závodů, skvělou matkou a vůbec, bezproblémovým a milovaným koňským kamarádem. Co si víc člověk může přát?! Ve svých devíti letech porodila třetí hříbátko. Vše se zdálo být v pořádku, ale po třech měsících začala Samantha zničehonic slábnout. Potravu přijímala dvakrát takovou a přesto se ztrácela před očima. Hromada vitamínů a odčervovacích přípravků, nic z toho nepomáhalo, tak přišly na řadu krevní testy, ale kdo by tušil, že se výsledků ani nedočkáte? Krutý a osudný den nastal 23. 10. 2004. Samantha začala polehávat a každý z ,,koňáků" a hlavně veterinářů ví, že takové příznaky jsou známkou nejčastější a nejnebezpečnější nemocí koní - KOLIKOU! Po půl hodině marného chození se volal veterinář, ale kdo by tušil, že je to marné? Vždyť ti jsou tu přeci od toho, aby pomáhali našim zvířecím miláčkům! Byla sobota a pár doktorů bylo na seminářích, ale ne všichni, a ti, kdo ano, tak tu měli své lidi, kteří je po dobu školení zastupovali, takže naděje byla. Telefonovalo se asi pěti veterinářům, ti kdo byli trochu z daleka nemohli a ti, kteří to k nám měli přibližně 10 km, nás odmítli! Jeden z nich, nejmenovaný pan veterinář z okresu Česká Lípa, nám řekl: ,,Kvůli jednomu koni nikam nejedu!" To musí mít koliku asi celé stádo, aby se člověk dočkal pomoci? Byl to zlý sen! Zoufalí a bezmocní stojíte nad umírajícím zvířetem a nemáte mu jak pomoci. To si nikdo, kdo to nezažil, nedokáže představit, vždyť umírá váš kůň, váš dlouholetý kamarád! Bylo jí devět let a zanechala po sobě tříměsíční hříbátko. Její ztráta je hlubokou ránou, která bude ještě dlouho bolet!!!
A tak se sama sebe ptám. Kde má člověk v takové chvíli odvolání?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.