Můj sen 4

28. června 2009 v 18:13 |  Povídky o koních
Jela jsem se Sindy do lesa. Já jsem si pořád opakovala to samé: "Proč je na mě život takoví?" Nechápala jsem to. Nevěděla jsem PROČ se to všechno muselo stát. Co jsem komu udělala? Sindy byla takoví smysl mého života. Nepřišla jsem o ní, ale věděla jsem, že jí už skoro vůbec neuvidím. Moc jsem jí měla ráda. Byl to kůň o kterém se každému v noci zdá. Byla i takoví MŮJ SEN. Když jsem ji poprvé viděla, tak jsem si říkala:
"To je ona! Tohle je kůň s kterým chci být!" A teď se o ní bude starat Paula. NE! To nemůžu dopustit. Sindy začala zpomalovat.
"Tak jo Sindy. Tady si uděláme malou přestávku a potom zase pojedeme," řekla jsem jí a sesedla jsem. Znala jsem ten les, jako své boty. Tady jsem to měla nejradši. Nevěděla jsem, kam pojedu potom. Chtěla jsem ale utéct od toho všeho. Už jsem v životě nechtěla vidět Paulu. Ten její ksichtíček, kterým každého oklame. Usly šela jsem kopyta. Ne! To nebyla Sindy. To byli Katčiny koně. Rychle jsem nasedla a rychle jsem se Sindy jela tryskem až do doby, kdy jsme vyjely z lesa. Ona už zpomalovala, ale já jsem se nemohla jen tak zastavit. Slyšela jsem, jak za mnou utíkají další koně. Nechtěla jsem, aby jsme se tam musela vrátit a starat se o nějakého jiného koně. Zárověň jsem si říkala, že se na Sindy projede jen dneska. Ale co když to tak bude napořád?
"Stůj Terry! Prosím, stůj!" řvala na mě Katka. Sindy už neběžela tryskem, ale jenom cvalem. Nemohla jsem se ovládnout a zařvala jsem:
"Proč??? Proč bych měla zastavit, když vám na mě nezáleží?"
"Ale Terry!!! Proč tak utíkáš? Vždyť mě na tobě záleží! A Paule taky!" odpověděla mi Katka. Sindy teď jen klusala. Nesnažila jsem se jí popohnat.
"Paule? Paule na mě záleží?? Tý záleží jen na sobě! A když ti na mě záleží, tak proč dáváš Sindy Paule? Proč jí nedáš jinýho koně? Proč?" řvala jsem ze všech sil a z očí mi vyhrkly slzy.
"Vždyť by to bylo jen na dnešek! Neblázni Terry!" řekla mi už v klidu, protože byla skoro u mě. Sindy už jenom šla krokem.
"Neblázni! Přece bys nechtěla být znovu v nemocnici zase. Mohla si se zabít!" řekla mi Katka klidným hlasem a hladila me po vlasech. Já jsem brečela.
"Nééééé!!!! Já Paule Sindy nikdy nedám! Je moje!!!!" zařvala jsem a pobídla jsem Sindy. Ta mezitím nabrala trošičku síly a tak zase poslušně cválala.
"Vrať se Terry! Vrať se!!!!!!" křičela na mě Katka a už za mnou uháněla. Přivedla jsem Sindy do trysku. Rychle jsem uháněla ze Sindy za roh. Katka si nevšimla kam jedu a tak jela přesně opačným směrem. Oddechla jsem si. Potom jsem sesedla ze Sindy a pomalu jsem jí dovedla na kraj druhého lesa, který byl opodál. Bylo šest hodin a tak jsem ještě stačila najít nějaký klacíky a udělala jsem si nakraji lesa oheň. Lehla jsem si do mechu, který tam byl a pomalu jsem zavírala oči. Bylo mi jedno, jestli mě pokoušou mravenci a nebo sežere medvěd. Hlavně, že nemsím být s Paulou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.