Můj sen 3

28. června 2009 v 18:12 |  Povídky o koních
Otevřela jsem oči. Všude je bílo. Jsem snad mrtvá? V tom, ale vidím mámu, jak se ke mě s úsměvem blíží. Že by byla také mrtvá?
"Co se stalo?" zeptala jsem se jí.
"To bych chtěla vědět taky. Paula tvrdí, že si jí bezdůvodně začala předbíhat, schválně si do ní narážela, utahovala si sis z ní a potom si začala cválat a nakonec si spadla z koně a potom ......."
"Ona lže!!! Já jsem jí nepředbíhala, snad jen, když jsme spolu závodily, já jsem do ní nenarážela a ani jsem si z ní neutahovala. Snad jen to poslední je trochu pravda, jenže to ona udělala také!!! Já to poslední udělala kvůli tomu, že špatně držela otěže!!!" skočila jsem mámě do řeči.
"No jo! Tak už klid. Nemáš se rozčilovat!" upozornila mě máma a odešla z pokoje.
"Počkej mami! Kde to vlastně jsem?" zeptala jsem se jí.
"V nemocnici. Spi už miláčku!" odpověděla mi a už vážně odešla. Měla jsem na Paulu hrozný vstek! Jak si jen mohla vymyslet takovou blbost! Já jí to spočítám!
O týden později:
Měla jsem jen otřes mozku a tak mě po týdnu pustili z nemocnice a já jsem hned ten další den šla do Horses klubu. Paula zase stála u Sindy a čistila jí.
"Vypadni potvoro! Běž si čistit svého koně!" zařvala jsem na ní a odstrčila jsem jí.
"Ty vypadni! Rony kulhá a tak na něm nemůžu jet!" usmála se na mě a dala si ruce v bok.
"No tak ti dají nějakého jiného koně! Sindy mám já!" bránila jsem se.
"No tak to tedy NE! Tobě dají nějakého jiného koně! Mě Katka přidělila Sindy!" řekla mi. Tomu jsem nemohla uvěřit. Naší instruktorce nikdo nikdy neřekl jinak než "paní instruktorka" a ona na mě chodí s Katkou.
"To není možné!!! Sindy je moje. Zařaď spátečku nádhero!" rozkřikla jsem se.
"Třeba by ses mohla dojít zeptat, když mi nevěříš," řekla mi klidně. Odešla jsem se tedy "Katky" zeptat.
"Dobrý den, prosím mohla by jste mi říct, na kom dneska pojedu? Protože Paula tvrdí, že dnes bude mít Sindy ona," zeptala jsem se jí.
"Ale Terry, přestaň mi říkat dobrý den, prosím a takové věci. Ber mě jako kamarádku! Paula mi totiž řekla, že takoví přístup je neosobní a tak mi teď říkej Katko!" řekla mi.
"Tak jo Katko a kdo teda bude mít dnes Sindy?" zeptala jsem se.
"No to víš, že Paula. Víš, ona teď nemá na kom jet a ty určitě budeš tak hodná a jednou jí Sindy přenecháš ne?" řekla mi milím hlasem. To už bylo moc. Naštvaná jsem odešla do boxu, kde stála Sindy. Odstrčila jsem Paulu, nasadila jsem Sindy ohlávku, nasedla jsem na ní.
"Ale to přece nemůžeš!!!!!!" zařvala na mě Paula.
"Dej si odchod ropucho!" vykřikla jsem a pobídla jsem Sindy. Ta vyšla z boxu a já jsem s ní rychle vyjela do lesa. Nikdo kromě Pauli o tom nevěděl. A já se mohla spolehnout, že to nenechá jenom tak být.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.