Můj sen 1

28. června 2009 v 18:09 |  Povídky o koních
Rychle odemykám dveře, abych se nemusela setkat s tou příšernou holkou s ještě příšernějším jménem Paula. Paula je naše sousedka a myslý si, že je nějaká lepší než já. Pokaždé řekne nějakou větu, která mě totálně vyvede z míry a pak se tvářím jako pako. Teď se ke mě blíží a moje klíče nějak nejdou zastrčit do zámku.
"Ahoj Terry," řekne mi Paula. Já sebou trhnu a moje klíče mi vypadnou z ruky.
"Čau Paulo," odpovím jí a vrhám se po klíčích.
"Tak co? Těšíš se na dnešní jízdu?" zeptá se mě a dá si ruce v bok.
"Jakou jízdu?" zeptám se jí a znovu se pousím odemknout.
"Přece na vyjížďku v Horses klubu!" odpoví a tváří se pohoršeně.
"Ale vžďyť ty tam nechodíš," odpovím.
"Od dnešní chvíle už jo!" řekne mi a odejde domů. Cože?? Paula a chodí do Horses klubu? To nemůže být možné! Ona nemá koně vůbec v lásce, tak proč tam chodí? Třeba jen kvůli tomu, aby mě naštvala. Ale to by ani ona neudělala! Honí se mi hlavou spoustu otázek. Konečně se mi podařilo odemknout dveře od bytu. Hodím si tašku do pokoje a lehám si do postele. Usínám. Zdá se mi o Paule. Jde do boxu a hladí si koně. Přichází majitelka Horses klubu a řekne mi:
"Víš Terry, ty ses nikdy pro koně nehodila! Takže odejdi a už se nevracej!!" Potom jde za Paulou a taky jí něco řekne. Ta se usměje a společně jdou za mnou:
"Odedneška tady bude velitelkou Paula. Budou jí patřit všechny koně a celá stáj!" řekne mi majitelka.

"Crrrrrrrrrrr!!!!!!" probudí mě zvonek a já sebou trhnu. Běžím k oknu a vidím Paulu v jezdeckém oblečení.
"Čau Terry, mě s tátou napadlo, že bychom tě mohli do Horses klubu pravidelně vozit mi. Nic nám za to platit nemusíš samozřejmě!" říká mi Paula. Ještě, abych jí něco platila. Samozřejmě, že s ní nechci jezdit.
"Víš já se musím poradit s rodiči!" říkám.
"Tak ale dělej! Už jedeme!" křičí na mě Pula tím svím pisklavím hlasem a kouše si nehty.
"Moji rodiče tady teď nejsou, protože mají práci, ale jinak tady pokaždé jsou. A já jsem dneska domluvená s mojí kamarádkou Sandrou, že mě tam doveze. Kdyžtak příště!" říkám jí pravdu a zavírám okno.
"Crrrrrrrrr!!!!!!" zazvoní zvonek potom, co já jsem udělala tři kroky. Stojí tam Sandra. Vyběhnu ven a nasedám k nim do auta. Zachránila mě před Paulou. Jsem jí moc vděčná!!!!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.